Jsou lidé, kteří u nás po http://www.mandrage.cz/video/2014/tanci-dokud-muzes/ narození začali bydlet normálně u svých rodičů a na stejném místě pak setrvali nebo stále ještě setrvávají po celý zbytek svého života. A jestli to tito mají v něčem jednoduché, pak v tom, že nemají žádné problémy se sháněním trvalého bydliště. Rodiče je prostě u sebe přihlásili a oni už tam přihlášeni zůstávají, automaticky.

Pak jsou lidé, kteří během života svůj rodný dům opouštějí. Ti si najdou nějaký jiný dům nebo byt, koupí si ho nebo pronajmou a zařídí si tam svůj trvalý pobyt. A bydlí tam, dokud se třeba nerozhodnou zase změnit působiště. Nebo dokud neumřou.

Ale pak jsou tu i lidé, kteří nemají nemovitost, ve které by se dalo bydlet a mít zde přihlášený trvalý pobyt. Nemají byt nebo dům s popisným, evidenčním nebo orientačním číslem přímo určený k bydlení, vlastní ani pronajatý, kde by si mohli trvalý pobyt přihlásit. A tím pádem mají problémy, protože náš stát po zde žijících lidech toto mnohdy žádá. A kdo nemá trvalý pobyt, nemá ani nejednu výhodu, kterou toto má.

Ale skutečnost, že někdo vhodný objekt pro své bydlení nesežene, neznamená, že se musí bez trvalého pobytu obejít. Někdo takový může být úředně přihlášen dokonce i na nejzvučnějších adresách, jaké si jenom lze v naší zemi představit. Protože existuje i virtuální trvalé bydliště Praha, adresy, na kterých si může člověk trvalý pobyt přihlásit, aniž by tam fakticky žil.

Někdo si tak za pár korun pořídí adresu, kam mu může chodit korespondence, kde ale ve skutečnosti fyzicky nebydlí. A i to má své výhody, třeba v případě, že jde o cizince nebo o někoho, kdo to potřebuje k podnikání.

I když ve virtuálním trvalém bydlišti nemá člověk kde skutečně složit hlavu, i když se za ním ukrývá vlastně jenom adresa a nic víc, může to mít pro kdekoho význam. A i vy můžete úředně bydlet na tom nejlepším místě, jaké vám budou všichni závidět. I když to ve skutečnosti bude docela jinak.