Hraje v tom hned několik faktorů, které si ukážeme. Pokud jste rozjívená maminka, která nenávidí tatínka a chce mu udělat ze života peklo, protože žádná jiná radost vám v životě nezbyla, než se soustředit na všepohlcující minulost a upíjet se pomalu vínem s kamarádkami, které mají za sebou dva rozvody – tak je tohle článek přesně pro vás. Můžete si mnout ruce celých pět minut.

 
1)      Opatrovnické soudkyně
Ano, sice se vyskytne občas nějaký opatrovnický soudce, ve valné většině jsou to ženy. A ženy ženám nadržují, velmi. Pokud žena vidí chlapa, který se chce prát o dítě, dá to stejně matce. I kdyby to byl světec, který má bambilion peněz a dítě ho má rádo, tak ho dá stejně matce – pokud není feťák, bezdomovec nebo alkoholik, to se tedy potom přistoupí k otci.
 
2)      OSPOD pracovnice
Valná většina sociálních pracovníků v Orgánu sociálně-právní ochrany dětí jsou ženy. A ženy chodí k ženám, které dělají z otce největšího ďábla. Ženy také mají ženský pohled na věc. A jsou to ženy, které vyhotovují posudky na způsobilost rodičů vést domácnost i pečovat o dítě.
 
3)      Stigma
Ve značné části společnosti panuje stigma, že se žena postará o dítě daleko lépe než muž. A není to jenom nějaká chudá nána, která má takové ty krátké vlasy, pravděpodobně nabarvené na blond, co obchoduje s Oriflame a herbalife a myslí si, jak je epes. Jsou to i docentky a profesorky rodinného práva, které si myslí, že muži jsou na dvě věci (většinou je opustili jejich manželé, protože jsou to ženské, se kterými je těžké trávit hodinu, natož život). Je pár soudkyň, které se chlapů zastaly, například Kateřina Šimáčková na Ústavním soudě ČR, která vydala na svou dobu přelomové judikáty. Ovšem tam to končí.
 
Byť praxe NEZDOLNÉHO nároku matky pomalu končí, potrvá ještě dlouho, než se otcové, kteří se chtějí starat o děti, dočkají výlučné péče. Zatím je to nejlepší, co dokážou vytáhnout, střídavá péče.